Přes Makedonii do španělského Maroka


  • S konečně dodělanou školou a s celým létem před sebou jsem si umanul, že chci všeho nechat a vydat se někam sám. Jenom jsem neměl ponětí kam. Když pominu destinace, kam si sám netroufnu, nemám už na must see listu asi žádné vytoužené místo
  • A tak jsem se rozhodl začít cestou do Budapešti, protože vynechat příležitost navštívit maďarskou známost z Maroka by byl hřích, a dál pokračovat kamkoliv, kam mě levná doprava ponese
  • Nakonec jsem se přes Makedonii, Bulharsko a Madrid dostal až do Melilly, izolované španělské enklávy v Maroku. Pak už následovala jen zastávka ve Valencii, odkud jsem se po 22 dnech cesty vrátil přímým letem do Prahy

Doprava

  • Během cesty jsem využil tři letadla, dvě lodě, dva autobusy, auto a vlak
  • Výhodné letenky jsem hledal den až dva předem na SkyScanneru přes funkci "fly anywhere". Původní idea byla, že budu tuhle funkci používat na každý přesun, jenže dostupné levné letenky byly často do destinací, kam se mi letět ani trochu nechtělo (třeba Norsko nebo Německo), a tak jsem nakonec hodněkrát využil dopravu po zemi
  • Pozemní dopravu jsem řešil vždy osobně na místě. Pouze na přesun z Almerie do Valencie jsem využil odvoz přes BlaBlaCar
  • Časové údaje a využité dopravce uvádím podrobněji v itineráři

Noclehy

  • Na cestu jsem vyrazil vyzbrojený vypiplaným profilem na Couchsurfingu s odhodláním konečně ho poprvé použít. Jenže mě od něj další cestovatelé od prvního dne na cestě odrazovali, pokud mám aspoň trochu peněz. Kvůli tomu, že prý když už spí člověk u někoho zadarmo, musí být 100% flexibilní, protože většina hostitelů nechce surfery z pochopitelných důvodů nechávat v bytě o samotě. Jako nováček má navíc surfer možnost rozeslat jen 10 žádostí o nocleh, než musí zaplatit
  • Nakonec jsem si tedy stanovil limit 25 € na noc s tím, že pokud bych ho měl přeťápnout, rozešlu pár žádostí. K vlastnímu překvapení jsem se skoro celou cestu držel docela hluboko pod ním. Do úzkých jsem se dostal až v Melille, kde byly kvůli naprosté absenci turistů jen 2 hotely a 2 hostitelé, kteří na mou žádost o nocleh neodpověděli. Skončil jsem tedy v na své poměry celkem luxusním hotelu, protože nocovat sám venku ve městě plném čiperných žebrajících mladíků jsem si nelajznul
  • Všechny placené noclehy jsem sehnal přes Booking.com. Ceny a konkrétní hostely rozepisuji v itineráři

Peníze

  • Veškeré ubytování mě vyšlo na 379 €, tedy asi 10 tisíc korun. Jak už jsem poznamenal, na výsledné částce se nejvíc podepsaly tři noci v Melille, kde nebyly prakticky žádné alternativy, kde nocovat
  • Za dopravu jsem utratil celkově přibližně 11 tisíc. Největší ránu způsobila letenka z Valencie zpátky do Prahy, za kterou jsem dal zhruba 4 tisíce, o důvodech se rozepisuji v cestopisu. Jinak jsem platil 9 stovek za strašnou jízdu vlakem Českých drah do Budapešti, 1100 Kč za letenku do Makedonie, asi 4 stovky za autobus do Bulharska, 1600 mě stála letenka do Madridu, 5 stovek autobus do Malagy a 1000 Kč jsem dal za trajekt do Melilly a 900 Kč za cestu zpátky. Za 450kilometrový odvoz od trajektu do Valencie jsem pak přes BlaBlaCar zaplatil zhruba 8 stovek. V případě cestování s WizzAirem je v cenách zahrnutý příplatek za příruční zavazadlo, které je běžně u všech aerolinek zdarma
  • Jelikož s cizinci jsem se socializoval skoro výhradně v barech, má položka pivo taky docela významný zářez do rozpočtu. Jaký přesně, spočítané nemám, ale celkové výdaje na místě s jídlem, MHD a nějakými suvenýry vyšly zhruba na 7 tisíc. Celkový účet za cestu tedy dává 28 tisíc.

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich