Léto na Azorských ostrovech - praktické informace


Peníze

  • Celkový rozpočet jsme s odřenýma ušima dostali těsně pod 20 tisíc na jednoho
  • 13 tisíc padlo už předem za letenky, jízdenky, trajekty, ubytování a pronájem auta (viz také itinerář)
  • Zbytek spolklo jídlo, benzín, zkrátka nevyhnutelné i požitkářské výdaje na místě

Doprava

  • Na berlínské letiště jsme se dopravili autobusem Student Agency. Zpáteční jízdenka nás vyšla na 900 Kč (objednávka s dvouměsíčním předstihem) a autobus nás vyložil i nabral přímo před terminálem
  • Všechny lety, tedy z Berlína do Porta, z Porta na ostrov Sao Miguel, a stejným způsobem zpět, jsme absolvovali s aerolinkami RyanAir. Nakupovali jsme rovněž s dvouměsíčním předstihem a každá z letenek nás vyšla na 39 €. Celkem tedy 156 €, zhruba 4200 Kč. Zdůrazňuji, že jsme cestovali bez odbaveného zavazadla! (Jelikož jsme si vezli prakticky jen oblečení. Nůž jsme sehnali na místě za euro, opalovací krém a jinou drogerii jsme zakoupili za stejné ceny jako doma. Nůž jsme pak samozřejmě museli nechat na ostrovech.)
  • K dopravě mezi ostrovy jsme využili trajekty společnosti Atlanticoline
  • Na ostrově Sao Miguel jsme využili půjčovnu aut Varela Rent-a-car, kde nám zapůjčili úplně nový Volkswagen Cross Up za 35 € na den. Na ostrově Terceira jsme pak využili půjčovnu Avis, tam nás Renault Clio vyšel na 51 € na den.

Noclehy

  • Co se noclehů pod střechou týče, spolehli jsme se na rezervační portál Booking.com
  • Ve dnech, kdy jsme měli půjčené auto, jsme spali jednoduše v něm.
  • Nocování pod širákem nebo pod stanem znělo lákavě, ovšem paradoxně příliš draze. Spacák i stan bychom do "příručního" zavazadla nenacpali, a tak bychom si značně připlatili na letenkách. Jelikož jsme navíc trávili několik dní v Portu, kde bychom si stan tak jako tak nepostavili, vyšla nás cesta v "pohodlnější" podobě výrazně levněji.

Jídlo

  • Potraviny jsme na ostrově Sao Miguel nakupovali v hypermarketu Continente v obchodním domě Parque Atlantico v Ponta Delgadě. Z jednoduchého důvodu - cena. Lokální produkty, kterých byla většina, jsme sehnali dokonce za nižší ceny, než v Česku.
  • Vyzkoušeli jsme však i hospůdky a kavárny v malých obcích. Chuťově i cenově jsme nevycházeli z údivu. Tady ta home made hand made fair trade produkce zjevně opravdu funguje.

  • Obecnější informace o Azorských ostrovech, například o cenách nebo o dopravě, si můžete přečíst ve speciálním článku

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich