Letní trip okolo Íránu a do Turecka

V létě jsme se Sarou strávili 6 týdnů na Středním východě, převážně v Íránu. Po krátké zastávce v Kataru (čtěte zde) jsme doletěli do Teheránu.
V Teheránu jsme strávili 10 dní, ale v téhle sekci budu rozebírat až dvoutýdenní okružní cestu po Íránu a Turecku, na kterou jsme se vydali z Teheránu. (O samotném Teheránu už jsem se hodně rozepisoval dřív - třeba zde.)
Během cesty jsme navštívili Kerman, Yazd, Isfahan a Tabriz. Potom jsme po zemi překročili turecké hranice (přechod Razi/Kapiköy) a strávili pár dní u jezera Van.
Z Turecka jsme se vrátili do Íránu přes přechod Esendere/Serow a po krátké zastávce v Urmii jsme odletěli zpátky do Teheránu.

Doprava

Po šílených zkušenostech s nespolehlivostí íránských VIP autobusů (např. zde a zde) jsem se rozhodnul, že na delší než 4hodinové cesty už je prostě nebudu používat.
Z Teheránu jsem tedy do Kermanu letěl s aerolinkami Mahan Air (letenky byly tak levné, že jsem si poprvé v životě dopřál plnohodnotnou business class). Z Kermanu do Yazdu jsem to vzal vlakem (trvalo to necelých 6 hodin, pohodlí nic moc, ale jelo se na čas a skoro zadarmo). Z Yazdu do Isfahanu jsem pak dojel VIP autobusem (byly to jen 4 hodiny). Dozvěděl jsem, že v Íránu je jen jedna autobusová společnost, na kterou je spoleh - Royal Safar, takže jsem jel s nimi, a překvapivě to vážně bylo bez zpoždění. K neskutečně pohodlným a prostorným sedadlům a občerstvení tady byly jako bonus ještě interaktivní obrazovky jako v RegioJetu.
Z Isfahanu už jsme pak se Sarou pokračovali znovu letecky - s aerolinkami Mahan Air do Tabrizu.
Z Tabrizu do Turecka to bylo komplikovanější, ale postup jsem už měl vyzkoušený z loňska. Jeli jsme VIP autobusem do města Khoy a odtamtud taxíkem na hranice. Přešli jsme pěšky a od hranic do města Van jsme dojeli maršutkou. Celý tenhle úsek trval nějakých 7 hodin i s obědem v Khoy.
Z města Van jsme zpátky na hranice dojeli minibusem. Přešli jsme pěšky a do města Urmia jsme museli taxíkem, jiná doprava z hranic není.

Z Urmie zpátky do Teheránu jsme se pak dostali letecky, s aerolinkami Iran Aseman.
Všechny letenky a jízdenky jsme kupovali na portálu Alibaba.ir. Má to dvě úskalí. Tenhle portál neumí anglicky, takže ho musíte přehnat překladačem. A k rezervaci je potřeba íránská platební karta, což se ale dá jednoduše vyřešit buď na hotelové recepci, kde za vás rezervaci zaplatí a od vás si vezmou hotovost, případně turistickou platební kartou (MahCard) anebo přes íránské kamarády.

Noclehy

Kvůli mezinárodním sankcím nefungují v Íránu žádné zahraniční portály pro rezervaci ubytování (jako Booking nebo Expedia). Kvůli tomu jsme bydlení v Íránu hledali buď taky na Alibabě anebo na Google mapách. Íránské hotely a hostely z mojí zkušenosti drží cizincům rezervace bez garance platební kartou, protože Íránci cizince milují, a taky proto, že jinou možnost ani nemají. Ale aby to takhle mohlo fungovat i dál, je určitě záhodno, aby se všichni cestovatelé chovali korektně a rezervace nerušili buď vůbec, nebo aspoň s předstihem.
Mimochodem doporučuju moc nehledět na recenze psané Íránci, protože podle nich byste si nikdy žádný hotel nevybrali. Íránci z nějakého důvodu koukají jenom na negativa a za drobek na podlaze jsou schopní hotel úplně strhat. Takže hotel, který by v Evropě měl kolem 9 bodů z 10, má v Íránu většinou třeba 6.
V Turecku jsme si ubytování sehnali jednoduše přes Booking.
Odkazy na konkrétní využité hotely a hostely uvádím v itineráři.

Peníze

Kurz íránského riálu je velmi pohyblivý, takže výsledná cena cesty se podle toho může dost lišit. Přesto budu uvádět ceny v korunách, protože v milionových částkách íránských riálů se dost špatně orientuje. V době naší cesty byl kurz za 1 Kč asi 6 tisíc riálů.

Z dopravy byly samozřejmě nejdražší letenky. Business class do Kermanu vyšla asi na tisícovku, letenka z Isfahanu do Tabrizu taky, a poslední letenka z Urmie do Teheránu asi na 600 stovek. Vlak z Kermanu do Yazdu byl jenom za 80 Kč a autobus z Yazdu do Isfahanu za 60 Kč. Trojkombinace autobus-taxík-maršutka cestou z Tabrizu do Turecka byla pro jednoho za 170 Kč a kombinace minibus-taxík z Turecka do Urmie za 300 Kč. Celkem tedy asi 3100 Kč.
Ubytování v soukromém pokoji v Kermanu bylo za 350 Kč za noc a v Yazdu za 5 stovek. Dvoulůžkový pokoj v Isfahanu vyšel na 4 stovky za noc a v Tabrizu taky. V Turecku jsme se rozšoupli a šli jsme do 5 hvězdiček, takže to bylo za 1000 Kč za noc v hotelu Taht a 1500 Kč za noc v Hiltonu (ve Vanu se ale jinak dá ubytovat v podstatě za íránské ceny). Poslední noc v Urmii byla asi za 350 Kč. Celkem tedy nějakých 4800 Kč za osobu.
V Turecku jsme si ještě na 1 den půjčili auto v půjčovně Europcar, to bylo za 8 stovek půjčovného a 4 stovky za benzín.
Írán i Turecko jsou teď díky padajícímu kurzu svých měn děsně levné. Takže zbylé výdaje za jídlo (převážně v restauracích), MHD a taxíky, kafe a podobně se za celé 2 týdny vešly do 3 tisíc.
Celkem to tedy na jednoho vychází přibližně na 11 tisíc Kč.
Nezapočítával jsem v tomhle případě letenky přes Dauhá do Íránu a zpátky, které byly za 10 tisíc za osobu.

Doprava do Íránu

Jak píšu v už zmíněném článku o Kataru zde, doprava do Íránu je teď kvůli mezinárodním sankcím děsně drahá. Strávil jsem hledáním něčeho dostupného několik týdnů a nastudoval jsem snad všechny možnosti. Zakomponovával jsem i přesuny po zemi přes turecké hranice nebo lodí z Emirátů nebo z Kataru. A stejně nám nakonec jako nejlevnější možnost vážně vyšly letenky s Qatar Airways za 10 tisíc.
Dlouhodobě se občas vyskytuje jedna levnější možnost - s tureckými aerolinkami Pegasus. S těmi se dá mimo sezónu občas dostat na cenu kolem 7 tisíc, spíš ale okolo devíti. A to už radši přihodím ještě tu tisícovku a poletím jako člověk a ne s nízkonákladovkou bez jídla a bez zavazadla. Qatar Airways navíc mají tu výhodu případné zastávky v Dauhá, o které píšu v už zmíněném článku.
Jinak do Íránu létají například ještě Ukraine International Airlines nebo Aeroflot. Ty mi vždycky vycházely dráž než Katarci, ale teoreticky tam někdy může přistát sleva. Koneckonců s Ukrajinci jsem do Teheránu letěl o rok dřív a bylo to jen za 6 tisíc.

Víza a přechody hranic

Žádost o vízum se nově podává elektronicky zde. Online jde zažádat jenom o 1 vstup a maximálně o 30 dní pobytu. Po podání žádosti se ale stejně musí na ambasádu s potřebnými dokumenty (více zde), takže když už jsem tam byl, zkusil jsem vyprosit udělení dvou vstupů. A povedlo se. Spíš to ale přikládám tomu, že už jsem jejich stálý zákazník, normálně se prý vážně uděluje jenom jeden vstup. No ale za zeptání člověk nic nedá.

Vízum se nevlepuje do pasu a stejně tak se do pasu nedávají razítka. Údajně proto, aby po návštěvě Íránu neměli turisti problém s cestami do USA nebo do Izraele. Mně ale při přechodu z Turecka razítko bouchli, protože tohle opatření už prý neplatí. Jenže při následném odletu z Teheránu mi nedali výstupní razítko, protože prý nesmí. A o zrušení opatření nic nevěděli. Takže mám teďka pas, který oficiálně neodjel z Íránu.
Přechod hranic z Íránu do Turecka a zpátky byl jinak výživný zážitek. Na íránské straně nebyl problém, ale Turci mě při obou cestách vyslýchali a kromě účelu cesty se ptali i na moje zaměstnání a další osobní otázky. Při zpáteční cestě dokonce asi na půl hodiny odešli s mým pasem. Přikládal jsem to tomu, že tam vcelku nedávno zatkli dva Čechy za podporu kurdských povstalců, a protože do tohohle regionu jezdí z Evropy skutečně málokdo, chtěli si prostě jenom ověřit, že jsem vážně jenom turista. Ale několik Íránců v pohraničním regionu mi pak řeklo, že mám vzezření jako Kurd, takže mě Turci dost možná podezřívali, že mám falešný pas. Těžko říct, v čem to bylo, každopádně se radši na tyhle hranice obrňte trpělivostí.

» Kam dál: Bezpečnost, dress code a další pravidla v Íránu
» Tematický článek: Jak jsem trávil tři týdny v íránském Teheránu
» Podobná cesta: Íránem odshora dolů na vlastní pěst