Letní trip okolo Íránu a do Turecka


  • V létě jsme se Sarou strávili 6 týdnů na Středním východě, převážně v Íránu. Po krátké zastávce v Kataru (čtěte zde) jsme doletěli do Teheránu.
  • V Teheránu jsme strávili 10 dní, ale v téhle sekci budu rozebírat až dvoutýdenní okružní cestu po Íránu a Turecku, na kterou jsme se vydali z Teheránu. (O samotném Teheránu už jsem se hodně rozepisoval dřív - třeba zde.)
  • Během cesty jsme navštívili Kerman, Yazd, Isfahan a Tabriz. Potom jsme po zemi překročili turecké hranice (přechod Razi/Kapiköy) a strávili pár dní u jezera Van.
  • Z Turecka jsme se vrátili do Íránu přes přechod Esendere/Serow a po krátké zastávce v Urmii jsme odletěli zpátky do Teheránu.

Doprava

  • Po šílených zkušenostech s nespolehlivostí íránských VIP autobusů (např. zdezde) jsem se rozhodnul, že na delší než 4hodinové cesty už je prostě nebudu používat.
  • Z Teheránu jsem tedy do Kermanu letěl s aerolinkami Mahan Air (letenky byly tak levné, že jsem si poprvé v životě dopřál plnohodnotnou business class). Z Kermanu do Yazdu jsem to vzal vlakem (trvalo to necelých 6 hodin, pohodlí nic moc, ale jelo se na čas a skoro zadarmo). Z Yazdu do Isfahanu jsem pak dojel VIP autobusem (byly to jen 4 hodiny). Dozvěděl jsem, že v Íránu je jen jedna autobusová společnost, na kterou je spoleh - Royal Safar, takže jsem jel s nimi, a překvapivě to vážně bylo bez zpoždění. K neskutečně pohodlným a prostorným sedadlům a občerstvení tady byly jako bonus ještě interaktivní obrazovky jako v RegioJetu.
  • Z Isfahanu už jsme pak se Sarou pokračovali znovu letecky - s aerolinkami Mahan Air do Tabrizu.
  • Z Tabrizu do Turecka to bylo komplikovanější, ale postup jsem už měl vyzkoušený z loňska. Jeli jsme VIP autobusem do města Khoy a odtamtud taxíkem na hranice. Přešli jsme pěšky a od hranic do města Van jsme dojeli maršutkou. Celý tenhle úsek trval nějakých 7 hodin i s obědem v Khoy.
  • Z města Van jsme zpátky na hranice dojeli minibusem. Přešli jsme pěšky a do města Urmia jsme museli taxíkem, jiná doprava z hranic není.
  • Z Urmie zpátky do Teheránu jsme se pak dostali letecky, s aerolinkami Iran Aseman.
  • Všechny letenky a jízdenky jsme kupovali na portálu Alibaba.ir. Má to dvě úskalí. Tenhle portál neumí anglicky, takže ho musíte přehnat překladačem. A k rezervaci je potřeba íránská platební karta, což se ale dá jednoduše vyřešit buď na hotelové recepci, kde za vás rezervaci zaplatí a od vás si vezmou hotovost, případně turistickou platební kartou (MahCard) anebo přes íránské kamarády.

Noclehy

  • Kvůli mezinárodním sankcím nefungují v Íránu žádné zahraniční portály pro rezervaci ubytování (jako Booking nebo Expedia). Kvůli tomu jsme bydlení v Íránu hledali buď taky na Alibabě anebo na Google mapách. Íránské hotely a hostely z mojí zkušenosti drží cizincům rezervace bez garance platební kartou, protože Íránci cizince milují, a taky proto, že jinou možnost ani nemají. Ale aby to takhle mohlo fungovat i dál, je určitě záhodno, aby se všichni cestovatelé chovali korektně a rezervace nerušili buď vůbec, nebo aspoň s předstihem.
  • Mimochodem doporučuju moc nehledět na recenze psané Íránci, protože podle nich byste si nikdy žádný hotel nevybrali. Íránci z nějakého důvodu koukají jenom na negativa a za drobek na podlaze jsou schopní hotel úplně strhat. Takže hotel, který by v Evropě měl kolem 9 bodů z 10, má v Íránu většinou třeba 6.
  • V Turecku jsme si ubytování sehnali jednoduše přes Booking.
  • Odkazy na konkrétní využité hotely a hostely uvádím v itineráři.

Peníze

  • Kurz íránského riálu je velmi pohyblivý, takže výsledná cena cesty se podle toho může dost lišit. Přesto budu uvádět ceny v korunách, protože v milionových částkách íránských riálů se dost špatně orientuje. V době naší cesty byl kurz za 1 Kč asi 6 tisíc riálů.
  • Z dopravy byly samozřejmě nejdražší letenky. Business class do Kermanu vyšla asi na tisícovku, letenka z Isfahanu do Tabrizu taky, a poslední letenka z Urmie do Teheránu asi na 600 stovek. Vlak z Kermanu do Yazdu byl jenom za 80 Kč a autobus z Yazdu do Isfahanu za 60 Kč. Trojkombinace autobus-taxík-maršutka cestou z Tabrizu do Turecka byla pro jednoho za 170 Kč a kombinace minibus-taxík z Turecka do Urmie za 300 Kč. Celkem tedy asi 3100 Kč.
  • Ubytování v soukromém pokoji v Kermanu bylo za 350 Kč za noc a v Yazdu za 5 stovek. Dvoulůžkový pokoj v Isfahanu vyšel na 4 stovky za noc a v Tabrizu taky. V Turecku jsme se rozšoupli a šli jsme do 5 hvězdiček, takže to bylo za 1000 Kč za noc v hotelu Taht a 1500 Kč za noc v Hiltonu (ve Vanu se ale jinak dá ubytovat v podstatě za íránské ceny). Poslední noc v Urmii byla asi za 350 Kč. Celkem tedy nějakých 4800 Kč za osobu.
  • V Turecku jsme si ještě na 1 den půjčili auto v půjčovně Europcar, to bylo za 8 stovek půjčovného a 4 stovky za benzín.
  • Írán i Turecko jsou teď díky padajícímu kurzu svých měn děsně levné. Takže zbylé výdaje za jídlo (převážně v restauracích), MHD a taxíky, kafe a podobně se za celé 2 týdny vešly do 3 tisíc.
  • Celkem to tedy na jednoho vychází přibližně na 11 tisíc Kč.
  • Nezapočítával jsem v tomhle případě letenky přes Dauhá do Íránu a zpátky, které byly za 10 tisíc za osobu.

Doprava do Íránu

  • Jak píšu v už zmíněném článku o Kataru zde, doprava do Íránu je teď kvůli mezinárodním sankcím děsně drahá. Strávil jsem hledáním něčeho dostupného několik týdnů a nastudoval jsem snad všechny možnosti. Zakomponovával jsem i přesuny po zemi přes turecké hranice nebo lodí z Emirátů nebo z Kataru. A stejně nám nakonec jako nejlevnější možnost vážně vyšly letenky s Qatar Airways za 10 tisíc.
  • Dlouhodobě se občas vyskytuje jedna levnější možnost - s tureckými aerolinkami Pegasus. S těmi se dá mimo sezónu občas dostat na cenu kolem 7 tisíc, spíš ale okolo devíti. A to už radši přihodím ještě tu tisícovku a poletím jako člověk a ne s nízkonákladovkou bez jídla a bez zavazadla. Qatar Airways navíc mají tu výhodu případné zastávky v Dauhá, o které píšu v už zmíněném článku.
  • Jinak do Íránu létají například ještě Ukraine International Airlines nebo Aeroflot. Ty mi vždycky vycházely dráž než Katarci, ale teoreticky tam někdy může přistát sleva. Koneckonců s Ukrajinci jsem do Teheránu letěl o rok dřív a bylo to jen za 6 tisíc.

Víza a přechody hranic

  • Žádost o vízum se nově podává elektronicky zde. Online jde zažádat jenom o 1 vstup a maximálně o 30 dní pobytu. Po podání žádosti se ale stejně musí na ambasádu s potřebnými dokumenty (více zde), takže když už jsem tam byl, zkusil jsem vyprosit udělení dvou vstupů. A povedlo se. Spíš to ale přikládám tomu, že už jsem jejich stálý zákazník, normálně se prý vážně uděluje jenom jeden vstup. No ale za zeptání člověk nic nedá.
  • Vízum se nevlepuje do pasu a stejně tak se do pasu nedávají razítka. Údajně proto, aby po návštěvě Íránu neměli turisti problém s cestami do USA nebo do Izraele. Mně ale při přechodu z Turecka razítko bouchli, protože tohle opatření už prý neplatí. Jenže při následném odletu z Teheránu mi nedali výstupní razítko, protože prý nesmí. A o zrušení opatření nic nevěděli. Takže mám teďka pas, který oficiálně neodjel z Íránu.
  • Přechod hranic z Íránu do Turecka a zpátky byl jinak výživný zážitek. Na íránské straně nebyl problém, ale Turci mě při obou cestách vyslýchali a kromě účelu cesty se ptali i na moje zaměstnání a další osobní otázky. Při zpáteční cestě dokonce asi na půl hodiny odešli s mým pasem. Přikládal jsem to tomu, že tam vcelku nedávno zatkli dva Čechy za podporu kurdských povstalců, a protože do tohohle regionu jezdí z Evropy skutečně málokdo, chtěli si prostě jenom ověřit, že jsem vážně jenom turista. Ale několik Íránců v pohraničním regionu mi pak řeklo, že mám vzezření jako Kurd, takže mě Turci dost možná podezřívali, že mám falešný pas. Těžko říct, v čem to bylo, každopádně se radši na tyhle hranice obrňte trpělivostí.

» Kam dál: Bezpečnost, dress code a další pravidla v Íránu
» Tematický článek: Jak se mi bydlelo v íránském Teheránu
» Podobná cesta: Íránem odshora dolů na vlastní pěst